Další zajímavé skutečnosti týkající se lupénky

Bylo zjištěno, že když žena s lupénkou otěhotní často její nemoc ustoupí. Vrátí se znovu poté, co dítě porodí. Je známo, že těhotenství způsobuje významné změny v metabolismu mědi, a možná je jednou z příčin tohoto jevu.

Lupénka je často způsobena nebo zhoršena následkem stresující epizody nebo mimořádných událostí. Je známo, že zinek je ztrácen v různých množstvích během několika minut po stresující události. Výsledkem je nadměrné množství mědi v organismu.

Zjištěno též bylo, že lupénka je spojena se zvýšenými hladinami cholesterolu a triglyceridů. K dispozici je dostatek lékařských důkazů, že změna v metabolismu cholesterolu je spojena s nerovnováhou mědi v organismu. Měď je uložena v játrech a v případě jejího přebytku zhoršuje funkce jater. To by mohlo vysvětlit spojení mezi zvýšeným cholesterolem a lupénkou.

Psoriáza může být také spojena s určitými konkrétními formami artritidy. Podle výzkumů opět platí, že existuje úzká souvislost mezi metabolismem mědi, činnosti nadledvin a artritidou. Stejný lék, který pomáhá při léčení lupénky, kortizon, je užitečný při snižování zánětlivého procesu, spojeného s různými formami artritidy. Přirozená produkce kortizonu v těle, jak je uvedeno výše, je závislá na množství zinku v organismu.

Jaký je rozdíl mezi kortizonem a kortizolem, o kterém se zmiňujeme v ostatních článcích?

Když zažíváme stres, naše nadledvinky vytvářejí kromě adrenalinu také hormony kortizol a kortizon. Říkáme jim “stresové hormony”. Pomáhají nám být ve střehu, rychle jednat a zachránit se z nebezpečné situace. Adrenalin aktivuje hlavní tělesné orgány na vyšší výkon a kortizol zajišťuje, aby pro ně byl dostatek energie. Tato dodatečná energie se k našim orgánům dostane krví v podobě zvýšené hladiny cukru (glukózy). Proto kortizol a kortizon zařazujeme do skupiny hormonů, které se říká glukokortikoidy. Jejich hlavní úlohou je hospodaření s glukózou v krvi. Kortizon má stejné účinky jako kortizol, ale je slabší a je ho mnohem méně. Množství kortizolu i kortizonu v krvi se přirozeně mění během dne. Nejvíce se jich vytváří ráno kolem osmé hodiny, abychom měli dostatek energie na celý den. K večeru se jejich množství snižuje, tělo se připravuje na odpočinek. Nejméně jich máme v noci kolem čtvrté hodiny ráno. Asi tři hodiny před vstáváním jjich hladina začíná pomalu narůstat, abychom ráno zase byli jako rybička. A že nejsme? Možná za to může to, že pořád měníme náš denní režim a svítíme do noci. Na hladinu kortizolu i kortizonu má totiž vliv světlo a tma a to, jak máme nastavený a dodržujeme denní režim. Oba tyto hormony jsou tedy velice mocné a je dobré mít jejich hladinu v normálu.

Mýty a omyly

Na rozdíl od jiných onemocnění, lupénku lze vidět na kůži a tím ji brzy odhalit. Lidé trpící lupénkou se často oblékají více než ostatní a jsou nervózní, když musí svou pokožku odhalit. 

Mýtus: "Lupénka je nakažlivá."

Fakt: Psoriáza je velmi viditelná. Vzhledem k abnormálnímu růstu kožních buněk se na kůži objeví tlusté červené šupinaté zanícené skvrny. Nicméně, lupénka není nakažlivá. Nemůžete

ji chytit od jiné osoby a nelze ji přenést na někoho jiného tím, že ho dotknete, nebo máte blízký kontakt. Ve skutečnosti, lupénka je nakažlivá stejně tak, jako pihy!

Mýtus: "Lupénka je jen kožní onemocnění. Kosmetický problém."

Fakt: Lupénka je chronické onemocnění imunitního systému, které způsobuje abnormální růst kožních buněk. Zatímco normální kožní buňka zraje v průběhu osmadvaceti až třiceti dnů a je vylučována z povrchu kůže bez povšimnutí, psoriatickým kožním buňkám to trvá jen tři až čtyři dny, což vede k jejich hromadění a vytváření šupinatých lézí. Lupénkové léze mohou být bolestivé a svědí, mohou praskat a krvácet. Zhruba třicet až padesát procent všech lidí s lupénkou také trápí psoriatická artritida, která způsobuje bolest, ztuhlost a otok v okolí kloubů.

Kožní zánět u psoriázy je jen špičkou ledovce - existuje stále více důkazů o tom, že lupénka souvisí s vážnými zdravotními problémy, jako jsou kardiovaskulární choroby, cukrovka, onemocnění jater, deprese a obezita.

Mýtus: "Lupénka postihuje pacienty pouze fyzicky."

Skutečnost: Kromě fyzické zátěže onemocnění má lupénka dopad psychologický a emocionální. Lidé s psoriázou si často stěžují na pocity bezmocnosti, beznaděje, vzteku, frustrace a dokonce i deprese v souvislosti se vzhledem jejich kůže a tím, jak je vnímají ostatní. Někteří pacienti s těžkou psoriázou mají i myšlenky na sebevraždu. Mnoho lidí reaguje tak, že nosí překrývající oblečení den co den. Činnosti, jako je plavání nebo návštěva posilovny, jsou pro ně extrémně nepříjemné, protože to znamená, že budou přitahovat pohledy ostatních či jejich negativní komentáře. Lupénkou trpící lidé často popisují dysfunkce a postižení obdobně, jako lidé s jinými chronickými chorobami, jako je cukrovka nebo srdeční choroby.

Mýtus: "Lupénka je způsobena špatnou hygienou."

Fakt: Lupénka je onemocnění imunitního systému a nemá nic společného se špatnou hygienou. Mezi hlavní spouštěče a faktory, které mohou stav lupénky zhoršit, nebo ovlivnit průběh lupénky patří infekce, stres nebo strach, hormonální změny, zranění kůže, alkohol, obezita, špatná strava a některé léky.

Mýtus: "Lupénku lze vyléčit."

Fakt: Lupénka je chronické celoživotní onemocnění. Neexistuje ještě žádný známý lék, který by ji definitivně vyléčil, ale s novými možnostmi a díky neustálému zlepšování stávajících procedur mají lidé širokou škálu možností, jak zvládat příznaky lupénky. Dokud se tedy nenajde lék na lupénku, lze používat pouze přípravky, které pomohou lupénku alespoň držet pod kontrolou.

Mýtus: "Lupénku je snadné diagnostikovat."

Fakt: Mnoho příznaků objevujících se na kůži vypadají podobně u jiných kožních onemocnění, stejně jako u začínající lupénky, například svědění a zarudnutí. Přesto se může jednat o ekzém nebo atopickou dermatitidu. To může někdy dělat nemoc obtížně diagnostikovatelnou. Je důležité navštívit lékaře, který může udělat potřebné testy, aby určil správnou diagnózu.

Mýtus: "Lupénka nemůže být dědičná."

Skutečnost: Zatímco mnoho pacientů bez rodinné dispozice lupénku dostanou, existují důkazy, že nemoc je vyvolána dědičně u čtyřiceti až šedesáti procent pacientů. K tomu jsou ale třeba přispívajíc faktory, jako je úraz, stres, nebo infekce.

Holistický přístup k léčbě lupénky

Podle chiropraktika Johna Paganiho, který se inspiroval myšlenkami E. Cayce, a bývá mnohými považován za nejlepšího diagnostika dvacátého století, lze lupénku vyléčit. Za klíčové přitom označoval stravování a správný způsob myšlení. Z dostupných informací Dr. Pagano sestavil novou metodu léčby.

Podle E.Cayce spočívá původ lupénky ve střevním traktu. Střevní stěny se v některých oblastech ztenčí natolik, že se stanou propustnějšími, k čemuž se navíc přidává špatná koordinace vylučovacího systému. Jedovaté látky, které mají procházet střevy a pak být vylučovány, pronikají ztenčenými stěnami do lymfatického systému a pak se dostávají do krevního oběhu.

Nejdůležitějšími vylučovacími orgány jsou játra a ledviny. Když ale nedokáží zvládat příval toxinů, zapojují se do vylučování i sekundární vylučovací orgány. Pokožka pomáhá játrům a plíce zase ledvinám. (Proto také jógová dechová cvičení a hluboké dýchání velmi pomáhají při vylučování toxinů prostřednictvím plic.)

Hlavní příčinou lupénky je vnitřní znečištění organismu, které působí uvnitř těla už dlouho předtím, než se projeví nějakými kožními problémy. Hlavními faktory, které vedou k vnitřnímu znečištění, jsou špatné vyprazdňování, nezdravé stravování, problémy s páteří, špatný pitný režim, negativní emoce a také dědičné sklony.

Léčebný režim obsahuje v prvé řadě detoxikaci a vyčištění těla od toxinů, které se v něm nashromáždily a následně pak podporuje zabránění dalšího příjmu toxinů, jak je to jen možné. Nejlepšími přírodními prostředky k očistě jsou syrové ovoce a zelenina.

Podle Dr. Pagana je stravování nejdůležitějším faktorem při léčbě lupénky. Je potřeba přejít na zásaditou stravu, vyhýbat se ostrým jídlům a lilkovitým plodům, jako jsou brambory, rajčata, lilek, nebo papriky. Dále je nutné pít dostatečné množství tekutin, včetně čaje ze žlutého šafránu.

K léčbě je také potřeba meditace a aerobní cvičení. Dr. Pagano navrhuje rytmické dýchání spojené s rychlou chůzí.

V průběhu několika měsíců mohou díky těmto postupům projevy nemoci ustoupit.